Chcete-li si přečíst více o tomto tématu, viz článek Kristin Neff v psychoterapeutickém Networkeru o pěti mýtech sebe-soucitu.
soucit není sebelítost. Když se jednotlivci cítí sebelítost, ponoří se do svých vlastních problémů a zapomenou, že ostatní mají podobné problémy. Ignorují jejich propojení s ostatními a místo toho mají pocit, že jsou jediní na světě, kteří trpí. Sebelítost má tendenci zdůrazňovat egocentrické pocity odloučení od ostatních a zveličovat rozsah osobního utrpení. Self-soucit, na druhou stranu, umožňuje člověku vidět související zkušenosti sebe sama a jiné bez těchto pocitů izolace a odpojení. Taky, sebelítostní jednotlivci se často nechají unést a zabalit do svého vlastního emocionálního dramatu. Nemohou ustoupit ze své situace a přijmout vyváženější nebo objektivnější perspektivu. Naproti tomu tím, že vezmeme perspektivu soucitného druhého vůči sobě, je poskytován „mentální prostor“, který rozpozná širší lidský kontext své zkušenosti a dá věci do větší perspektivy. („Ano, je velmi obtížné to, čím právě procházím, ale existuje mnoho dalších lidí, kteří zažívají mnohem větší utrpení. Možná, že to nestojí za to být tak rozrušený…“)
Self-soucit je také velmi odlišný od self-shovívavost. Mnoho lidí říká, že se zdráhají být soucitní, protože se bojí, že by se nechali dostat pryč s čímkoli. „Dnes jsem vystresovaný, abych byl laskavý k sobě, budu celý den sledovat televizi a jíst litr zmrzliny.““To je však spíše shovívavost než soucit. Pamatujte, že být soucitný k sobě znamená, že chcete být dlouhodobě šťastní a zdraví. V mnoha případech může pouhé potěšení poškodit pohodu (jako je užívání drog, přejídání, gaučový brambor), zatímco dávat si zdraví a trvalé štěstí často zahrnuje určité množství nelibosti(jako je odvykání kouření, diety, cvičení). Lidé jsou na sebe často velmi tvrdí, když si všimnou něčeho, co chtějí změnit, protože si myslí, že se mohou zahanbit v akci-sebemrskačský přístup. Tento přístup však často selže, pokud nemůžete čelit obtížným pravdám o sobě, protože se tak bojíte nenávidět sebe, pokud ano. Slabiny tak mohou zůstat nepotvrzené v nevědomém pokusu vyhnout se sebekritice. V porovnání, péče, která je vlastní soucitu, poskytuje silnou motivační sílu pro růst a změnu, a zároveň poskytuje bezpečnost potřebnou k jasnému vidění sebe sama beze strachu ze sebeodsuzování.