pro vlkodlaka najít partnera je velmi obtížné. V jejich cestách stojí mnoho překážek-v neposlední řadě je to, že jsou obklopeni lidmi, s nimiž se těžko vztahují a kteří se s nimi těžko vztahují! Mnoho vlkodlaků chodí dlouho, aniž by našli partnera. Ale jak to udělali ti, kteří ho našli?
když vlkodlak narazí na svého druha, cítí to. Cítí nevysvětlitelné nutkání být blízko jednotlivce. Na jednotlivci je něco přesvědčivého. Chtějí o něm vědět všechno. Chtějí trávit čas s osobou. Uvnitř, vlkodlak bude cítit pocit vědomí, že našli tu správnou osobu,a už se nebudou cítit tak sami. Všechno se bude cítit dobře, šťastný, a kompletní, když jsou se svým kamarádem. Zní to tak příliš zjednodušující jen říct, že vlkodlak bude jen „vědět“, když jsem našel svého druha…ale je to pravda.
vlkodlaci mají tendenci vyhýbat se lidem a davům a mají těžké časy s důvěrou….všechny věci, které by mohly bránit procesu hledání jejich partnera. Jedna věc, která pracuje ve prospěch vlkodlaka, je však to, že často jsou k sobě přitahováni dva kamarádi… takže i vlkodlak, který má tendenci být samotářský, má velkou šanci najít své mate….it jen to může trvat trochu déle. Je to tedy jednodušší a rychlejší proces, když se vlkodlak spojil se sebou a ví, kdo jsou a je v jejich kůži pohodlný. S touto úrovní znalostí a pohodlí, vlkodlak bude s větší pravděpodobností pohodlnější kolem lidí a jiných vlkodlaků, a tak může přijít na svou druhou polovinu rychleji. Bez ohledu na to však, platí, že kamarádi jsou k sobě často přitahováni,a tak se nevyhnutelně najdou. 🙂
