Úvod:
1. ((illus)) „co je ve jménu? To, co nazýváme růží jiným jménem, by vonělo jako sladké.“
2. Tato slova ze Shakespearovy hry Romeo a Julie
a. nejen položit důležitou otázku,
b. ale také naznačují zajímavou odpověď.
3. Odpověď, kterou Shakespeare předpokládal, je pravděpodobně stejná odpověď, jakou byste dnes našli.
a. většina lidí by řekla, že ve jménu opravdu není moc.
b. Po všem, růže by voněla jako sladká bez ohledu na to, jak jste to nazvali.
4. Takže, co je ve jménu?
a. záleží tedy na jménech?
b. nebo jsou nedůležité?
c. ((illus)) jedno léto moje dcera učila 4leté děti na prázdninové biblické škole. První den dala všem přízi náhrdelník jmenovky nosit kolem krku. Po rekreačním čase, jedna malá holčička, jejíž jmenovka sklouzla za ní, přiběhl k mé dceři a vzrušeně prohlásil, “ učitel, učitel, ztratil jsem cenovku!“Sandra Hanson, Rosemont, MN.
5. Bez ohledu na to, co si někteří mohou myslet, existuje mnoho, biblicky řečeno, zapojených do jmen.
a. když otevíráme stránky Starého zákona, zjistíme, že jména jsou velmi významná.
b. jména něco znamenají.
c. zde v našem textu narazíme na jméno, pod kterým jsme dnes všichni známí jako věřící v Ježíše.
6. Skutky 11: 19-26 (NLT) (strana 938)
19 mezitím věřící, kteří uprchli z Jeruzaléma během pronásledování po Štěpánově smrti, cestovali až do Fénicie, Kypru a Antiochie Sýrie. Kázali dobrou zprávu, ale pouze Židům.
20 někteří z věřících, kteří šli do Antiochie z Kypru a Cyrény, však začali pohanům kázat o Pánu Ježíši.
21 byla na nich Pánova moc a velké množství těchto pohanů věřilo a obrátilo se k Pánu.
22 když církev v Jeruzalémě slyšela, co se stalo, poslali Barnabáše do Antiochie.
23 když přišel a viděl tento důkaz Boží přízně, byl naplněn radostí a povzbuzoval věřící, aby zůstali věrní Pánu.
24 Barnabáš byl dobrý člověk, plný Ducha Svatého a silný ve víře. A velké množství lidí bylo přivedeno k Pánu.
25 pak Barnabáš pokračoval do Tarsu, aby našel Saula.
26 když ho našel, přivedl ho zpět do Antiochie. Oba tam zůstali s církví celý rok a učili velké množství lidí. (To bylo tam v Antiochii, že věřící byli nejprve nazýváni křesťany.)
7. Jaké je jméno, pod kterým jsme všichni známí jako věřící v Ježíše?
a. je to jméno křesťan.
b. náš text říká, :26 – (právě v Antiochii byli věřící poprvé nazýváni křesťany.)
8. Co pro vás znamená být nazýván křesťanem?
a. rozumíte významu nesení jména Krista?
b. znamená to pro vás totéž jako pro ty rané věřící?
c. Je to čestný odznak nebo rozpaky?
9. Abychom věděli, co to znamená být křesťanem, musíme pochopit:
co je ve jménu?
skutky 11:26 (strana 938)
1. Ústřední pravda
a. Musíme pochopit, že v Bibli jsou jména symbolická
i) Písmo, jména mají význam pro jednotlivce.
ii) podstata jednotlivce byla zachycena ve jménu.
když Bůh stvořil Adama, dal mu toto jméno, protože to znamená “ člověk.“
Eve byl vytvořen. Její jméno znamená “ Matka všeho živého.“
Bůh přivedl zvířata k Adamovi a jeho úkolem bylo pojmenovat je všechny. Jsem si jistý, že jejich jména měla něco společného s vlastnostmi každého tvora.
iii) ve Starém zákoně vidíme rodiče, kteří si vybírají jména pro své děti, aby odhalili povahu.
Jákob byl tak pojmenován, protože měl ruku na patě svého bratra Ezaua. Jacob doslovně znamená “ chytač podpatků.“
jeho bratr Esau (chlupatý) byl tak pojmenován, protože byl červený a chlupatý.
Juda znamená “ chvála.“Samuel znamená“ zeptal se Boha.“
iv) zjistíme, že Bůh mění jména určitých lidí ve Starém zákoně.
proč to udělal?
udělal to, aby ukázal, že jejich životy mají nyní nový směr, nový význam, novou povahu.
(a) Abram byl změněn na Abrahama, což znamená “ otec zástupu.
(b) Sarai byla změněna na Sarah, což znamená “ princezna.“
(c) Jákobovo jméno bylo změněno na Izrael, protože byl “ knížetem s Bohem.“
(d) Simonovo jméno bylo změněno na Petra, což znamená “ rock.“
(e) Saulovo jméno bylo změněno na Pavla, snad na počest jeho prvního konvertity, Sergia Pauluse.
v) v Bibli jsou Boží jména zjevením jeho charakteru.
Bůh je nám zjeven v Písmu jeho jmény. Ukazují nám jeho povahu.
je to El Shaddai, silný.
on je El-Elyon, Bůh Nejvyšší.
je El-Olam, Věčný Bůh.
je Jehova Jirah, Bůh, který poskytuje.
je Jehova Rophe, Bůh, který léčí.
je Jehova Shalom, Bůh míru.
je Jehova Sabaoth, Pán zástupů.
on je Jehova Shammah, Bůh, který je tam.
je Jehova Nissi, Pán náš prapor.
a on je Jehova Roi, Pán náš pastýř.
v Izajášově kapitole 9 verš 6 říká o Kristu, že “ jeho jméno bude nazýváno nádherným, rádcem, mocným Bohem, Věčným Otcem, princem míru.“(NASB)
vi) jména našeho Pána Krista oplývají písmem.
je druhým Adamem, naším obhájcem, alfou a omegou, starodávným dnem, Amenem, autorem a finišerem naší víry, požehnaným a jediným Potentátem, kapitánem naší spásy, hlavním pastýřem, základním kamenem. On je potomek, touha národů, věrný svědek, první a poslední. Je to dobrý pastýř, náš velký velekněz, Svatý Boží. On je velký jsem, soudce Izraele, král Židů, král svatých, a Král králů. On je světlo světa, Pán slávy, Pán pánů. Je to Mesiáš, prostředník mezi Bohem a člověkem, muž smutku, přesto mocný Bůh. Je to princ míru, Vzkříšení a života, Skála naší spásy, Šaronova růže, Davidův kořen, Spasitel světa. Je pastýřem a biskupem duší, synem spravedlnosti, synem člověka a Synem Božím. Je to Shiloh. On je pravá réva, pravda, svědek a slovo Boží. On je Beránek Boží, a Lev pokolení Judského. Takový je Kristus.
někdo počítal a řekl, že v písmech je 256 jmen pro Krista.
((illus)) slyšel jsem o jednom malém chlapci, který se zeptal svých rodičů na jméno Boží a po dlouhém vysvětlení, že Bůh byl nazýván mnoha jmény, jako je Jehova, Pán a otec, se zeptal: „Mohl bych mu jen říkat Steve?“
vii) co je v názvu?
v názvu je mnoho.
jména v Písmu byla symbolická.
((illus)) Gwen, Učitelka SS pro 4leté děti, to zjistila, když se na její třídu poprvé objevil malý chlapec bez jmenovky. Gwen se podařilo získat jeho křestní jméno, ale nemohl zjistit jeho příjmení. „Briane, jak se jmenuje tvůj táta?“zeptala se. „Tati,“ odpověděl. Zkusila to znovu, “ Briane, jak se jmenuje tvoje máma?““Mami,“ odpověděl. Najednou si uvědomila, jak přesně může získat odpověď, kterou potřebuje. „Briane, jak tvůj táta říká tvé mamince?“Jeho tvář se rozzářila. S úsměvem a hlubokým hlasem odpověděl: „Ahoj, kotě.“
– symbolické
b. ale jména v písmu jsou také významná.
i) ((illus)) vzít manželství.
v manželství má manželka jméno manžela.
je tomu tak proto, že se jedná o smluvní vztah.
tím, že vezme jméno svého manžela, identifikuje se v této smlouvě jako jedno s ním.
nazývat se jménem znamená identifikovat naši věrnost.
(a) slovo „křesťan“ má konec“ ian“, což znamená „patřit k“
(b) „křesťan“ je někdo, kdo patří Chirstovi.
(c) to bylo používáno zde, nejprve, jako hanlivý termín, ale tam byl dobrý důvod, a to přilepená.
všichni máme příjmení, která nás identifikují.
MELCHIOR = Můj král je lehký
ii) pokud jsme v občanském klubu, jako jsou lvi, identifikujeme se tímto jménem.
nazýváme se jmény, abychom identifikovali naši věrnost, naši loajalitu.
iii) když přijdeme ke Kristu,
jsme pokřtěni ve jménu Páně.
říkáme si „křesťané“, a tak se ztotožňujeme s Kristem.
iv) jména něco znamenají.
ŘÍKAJÍ NÁM, KDO JSME.
staré pořekadlo „hole a kameny mi mohou zlomit kosti, ale jména mi nikdy neublíží“ prostě není pravda.
dobrá jména nám dávají pozitivní obraz sebe sama; a špatná jména udeří do srdce toho, kdo jsme.
Ústřední pravdou, pokud jde o jména, je, že jména jsou symbolická i významná. Říkají nám, kdo jsme. Identifikují naši věrnost.
abychom věděli, co to znamená být křesťanem, musíme pochopit:
Ústřední věrnost pravdy
2. Konzistentní svědectví
a. Jedno z Desatera přikázání říká: „nezneužívejte jméno Hospodina, svého Boha….“(Exodus 20:7)
i) vzpomínáme na KJV-nebudeš brát jméno Hospodina Boha svého nadarmo …
ii) věděli jste, že je možné, aby věřící vzali jméno Páně nadarmo?
dalo by se říci: „jistě. Věřící mohou proklínat.“
ale to není to, o čem mluvím.
ve skutečnosti si nejsem jistý, že prokletí je vše, co měl Bůh na mysli, když dal toto přikázání.
(a) většina lidí, kteří proklínají, si ani neuvědomuje, co říkají.
věřím, že je možné vzít jméno Páně nadarmo, aniž by kdy promluvil.
ve skutečnosti jsou věřící ti, kteří jsou více ohroženi tím, že vezmou jméno Pána marně než nevěřící.
b. Bible říká, že neseme jeho jméno.
i) jsme nabádáni, abychom byli tomuto jménu věrní.
ve Zjevení 2: 13 se říká: „Vím, kde žijete-kde má Satan svůj trůn. Přesto zůstáváš věrný mému jménu.“
Zjevení 3:8 říká: „znám vaše skutky. Vidíš, postavil jsem před tebe otevřené dveře, které nikdo nemůže zavřít. Vím, že máte málo síly, přesto jste dodrželi mé slovo a nepopřeli mé jméno.“
když už mluvíme o nebi v kapitole 22, verše 3 a 4 říká: „už nebude žádné prokletí. Trůn Boží a Beránka bude ve městě, a jeho služebníci mu budou sloužit. Uvidí jeho tvář, a jeho jméno bude na čele.“Jsme ztotožňováni se jménem Ježíše Krista.
c. jak žijeme náš život, určuje, zda jeho jméno bereme marně.
i) Bible učí, že můžeme zneuctít jeho jméno.
ii) jeho jméno může být znesvěceno nebo pošpiněno naší neposlušností a nevěrou.
iii) každý věřící potřebuje konzistentní svědectví v každodenním životě.
D. Bible nás učí, že cílem každého věřícího je přizpůsobit se obrazu Krista.
i) když hledáme jeho tvář studiem jeho slova, když k němu chodíme v poslušnosti a věrnosti, když se mu denně odevzdáváme a žijeme v souladu s Jeho Slovem, vydáme viditelné svědectví o Boží milosti.
ii) budeme chodit důstojně ze svého povolání jako křesťané.
iii) “ a byli nazýváni křesťany nejprve v Antiochii.“
iv) jsme dodnes nazýváni křesťany.
e. ((illus)) jeden z mých oblíbených příběhů je o Alexandru velikém. Alexander byl skvělý stratég a mocný dobyvatel. Nebyl jen vůdcem mužů, ale v bitvě byl nebojácný. Často, vybíjel vedení svých mužů, jízda na jeho mocném koni, Busephalis. Vrhl se střemhlav do boje a stál, když všichni ostatní padli. Byl to odvážný muž. V jeho těle nebyla zbabělá kost. Dobyl známý svět své doby. A říká se o něm, že plakal, když nebylo více zemí, které by dobyly.
vypráví se o něm, jak sedí na bojišti. Tam byl soudce a porota. Jeho slovo bylo zákon. Když promluvil, bylo by hotovo. Tam na bojišti, usedl na své místo, lemovaný po obou stranách jeho nejdůvěryhodnějšími důstojníky. Před ním budou vzneseni všichni, kdo proti nim vznesli obvinění. Mnohokrát by jeho úsudek mohl být extrémně tvrdý, zejména v těch situacích dezerce.
před ním byl jednoho dne přiveden mladý chlapec. Byl to světlovlasý mladík a velmi mladý. Alexander se zeptal, jak se chlapec jmenuje. Důstojník, který ho prezentoval, řekl: „Alexander, pane.“Najednou se tvář velkého generála změkčila. Bylo to, jako by mu lichotilo, že chlapec měl své jméno. Jeho muži vydechli úlevou. Možná by byla nějaká shovívavost k tomuto mladému muži, ať už je jeho zločin jakýkoli. Alexander se zeptal na povahu obvinění proti mladému chlapci. Jeho důstojník odpověděl: „zbabělost, pane. Utekl v zápalu boje.“Kdysi měkká tvář velkého generála se náhle změnila v intenzivní, pevně čelistní grimasu. Podíval se na chlapce přímo do očí, řekl mu úmyslně, “ Synu, jak jsi říkal, že se jmenuješ?“Chlapec odpověděl:“ Proč, Alexandře, pane.“Znovu mluvil s chlapcem, tentokrát hlasitějším tónem řekl:“ mladý muži, jak jste říkal, že se jmenujete?“Mladý muž odpověděl koktavě,“ proč, Uh-uh Alexander, pane.“Na tuto odpověď císař vystoupil ze svého trůnu, popadl vyděšeného mladého vojáka a řekl mu:“ mladý muži, změňte své chování nebo změňte své jméno!“
závěr:
1. Je možné, abychom vzali jméno Pána marně?
2. Mohl by nám Pán říkat: „křesťane, změňte své chování nebo změňte své jméno?“