filozof Luigi Alici, bývalý národní italský Katolický akční prezident, představil na konci dubna reflexi předsednictví a. C. i. pod názvem „A People for All“ (viz č. 6 exhortace „Gaudete et Exultate“). „Nejprve je znovu potvrzen komunitární charakter spásy s ohledem na přivítání lidské osoby v plnosti její identity, která je relační, nikoli individualistickou nebo nediferencovanou identitou; člověk neuškodí spáse sám.“Navíc lidé“ nejsou amorfní entitou, ve které se utopí osobní identita: jedná se o populistickou deformaci. Naopak, lidé jsou artikulované lidské společenství, složené z komplexního tkaní mezilidských vztahů, které musí být uznány a podporovány podle plurality participativních forem.“Nabádání papeže Františka ukazuje“ dynamický charakter populární dimenze. Národy se rodí, rostou, stárnou, mohou onemocnět, zemřít nebo se uzdravit stejně jako lidé. Stručně řečeno, populární dimenze patří do DNA člověka, za předpokladu, že je chápána otevřeným, dynamickým a univerzálně inkluzivním způsobem. Musíme udělat vlastní pozvání papeže Františka, abychom nemluvili o lidu, ale abychom žili velkorysým ponořením do jeho křehké a životně důležité struktury, kde i laičtí křesťané, a nejen pastoři, musí mít zápach ovcí.“
Profesor Alici pak přes proudy osvícenství, romantismu, individualismu a marxistického kolektivismu stáhl téma „lidu“ na historické a kulturní úrovni až k dnešnímu Evropskému společenství, které nás vidí na křižovatce, jako věřící a občany, mezi anonymní společností, na hranici neosobnosti, která hlásá toleranci a žije s lhostejností, nebo uzavřenou komunitou, na pokraji populismu, která hlásá identitu a praktikuje netoleranci.“Úsudek filozofa je vážný: „Dva modely, které někdy oportunisticky mícháme, až do té míry, že jsme žárlivě individualističtí v soukromé sféře a zuřivě moralističtí ve veřejné sféře.“