tento průzkum se zabývá dvěma aspekty vývojové dysfázie, které jsou relevantní pro dětskou psychiatrii; včasná diagnostika a léčba dětí s vývojovou dysfázií, která může zabránit progresi poruch učení a chování, a základní biologické příčiny této neuro-vývojové poruchy. Patofyziologie vývojové dysfázie je složitá a související s věkem. V pre-verbální a časné verbální fázi je závažnost klinického obrazu primárně určována souběžnou motorickou patologií (motorická dysfunkce, dysartrie, celková a orální dyspraxie) a receptivní patologií (sluchové a sluchové vnímání). Ve slovním období začínají hrát roli jazykové problémy a často se kombinují s orálními motorickými příznaky, aby představovaly smíšený obraz. Různé jazykové syndromy se vyjasní až o něco později. Po období mateřské školy se ústní motorické a percepční problémy snižují a jazykové poruchy nadále hrají roli a ovlivňují konverzaci dítěte, vnitřní řeč a učení školy. U relativně malého počtu dětí bez orálních motorických, percepčních nebo paměťových problémů může existovat základní syndrom „čisté dysfázie“ bez dalších neurologických příznaků. U těchto dětí je velmi pravděpodobné, že budou mít geneticky určenou vývojovou poruchu na omezené neuronální úrovni (žádné poškození mozku jakéhokoli druhu!), jako je abnormální asymetrie hemisfér. U více než poloviny pacientů je tento základní syndrom doprovázen dalšími neurologickými příznaky, z nichž většina svědčí o funkčních poruchách levé hemisféry. Mohou také existovat příznaky pravé hemisféry, corpus callosum a aferentních cestovních systémů pro sluchové vnímání. Povaha a příčiny těchto anomálií mohou být rozmanité, takže je nemožné mluvit o substrátu nebo patogenezi. Léčba by se neměla omezovat na techniky logopedie, ale měla by také brát v úvahu existenci abnormálního motorického a afektivního vývoje, a proto ji může optimálně poskytnout pouze vysoce vyškolený tým, jehož odborné znalosti se vztahují i na aspekt vzdělávání.